O ROMSKÝCH HUDEBNÍCÍCH

Bengas - romští čerti

Když jsem poprvé slyšel o seskupení Bengas, myslel jsem, že jde o boy-band ve stylu Kale (ovšem bez zpěvačky jako je Věra Bílá). Abych si o nich udělal vlastní obrázek, navštívil jsem jejich vystoupení v Sokolově. Moje očekávání se však absolutně minula s realitou. To, co předvedla „žižkovsko-karlínská banda“ ve složení Milan Migel Horvát, Vladimír Žabák Demeter, Milan Bingač Demeter (kytary a zpěv), František Fery Červeňák (sólová kytara a zpěv), Martin Sivák (baskytara a zpěv) a Šíša (perkuse), mě zcela překvapilo. Romské „vypalovačky“ (dobrá rytmická hudba), hrané v remixech stylů podobných Gypsy Kings a proložené klasickou muzikou balkánských Romů, mě přivedly do transu. Proto jsem si také okamžitě pořídil debutové album kapely s názvem Dža.

Cédéčko tentokrát má očekávání splnilo do puntíku. V záplavě produkce takzvaného rom-popu, přesyceného kapelami jako Kale nebo Gypsy Billy a jim podobnými, jsem konečně slyšel styl, který podle mě odráží postup doby i v romské hudbě. Souhra všech pěti kytar (včetně basy) a netradičních perkusí ve spojení s kvalitním výběrem repertoáru dává dohromady celek, který se zákonitě musí zalíbit jak mladším fanouškům rom-popu, tak vyznavačům spíše tradičnější cimbálové tvorby. Na albu Dža posluchač najde 14 tracků poměrně slušně rozdělených na vokální a kytarové srdcovky jako Andro jakha či Al da mende, balkan songs jako Haj du dili a „pecky“ nutící k tanci, jako je například první skladba na desce Romňori. Osobně mi tu chybí, s výjimkou posledního tracku Jaj devla, u něhož jsem se výborně pobavil, více klasických čardášů, které patří snad na každou romskou desku.

Celkově se dá kompaktu vytknout snad jen horší kvalita zvuku. Hlasové podání a hlavně baskytara precizně ovládaná Martinem Sivákem by se daly podle mě zvýraznit lépe. Existuje mnoho „většinových“ boy-bandů, které zdaleka nedosahují kvalit Bengas a prosadily se jen díky dobrému záznamu (ačkoli pro to je víc důvodů, které nemají nic společného s muzikou - ruku na srdce, kam se hrabou například profláknutí Lunetici či jim podobní?)

Co dodat? Jen víc takových kapel jako Bengas, kapel, které dokážou rozhýbat všechno, co má nohy, jsou schopni hrát vše, co posluchače napadne, a zapomenout na styly, kde hrají prim elektronické syntezátory, jen aby bylo něco slyšet, a potlačují se hlasy. Bengas jsou živým důkazem, že dal Deloro do vínku Romům po celém světě talent, který stojí za to ukázat. Nezbývá než doporučit je všem lidem, kteří se zajímají o romskou hudbu jako záruku kvality.

text: Patrik Banga / ROMANO VOĎI - ROMEA.CZ