Deník Metro a Večerník Praha
Bengas: tradice, zábava, sblížení
Tak by se dala ve třech slovech představit rómská kapela Bengas, která druhým rokem brázdí tuzemské i zahraniční kluby a hrají jako hosté na různých mejdanech pro české celebrity. Ačkoli se stávají stále populárnějšími, zachovávají ve své hudbě tradice rómské hudby z celého světa. Stejně tak jako v Latinské Americe strhává několika tisícový dav živelná samba, u nás něco podobného dělá hudba zkušených muzikantů skupiny Bengas. Rozhovor poskytl člen kapely, kytarista a zpěvák Milan Miguel Horvát.
Rómská hudba se těší stále většímu zájmu. V čem vidíte ten úspěch?
Rómská hudba je inspirativní, nabitá energií. Čiší z ní muzikantská poctivost a navíc touhle hudbou se tu moc kapel nezabývá. Snad kromě Věry Bílé, která je jednou z nejznámějších rómských zpěvaček na světě.
Stejně jako hudba Věry Bílé a její kapely Kale, tak i vaše není jen českou záležitostí. Bílá je považována za velkou hvězdu world music.
Je naprosto skvělá! Je pro nás jasnou jedničkou. Dělá nám čest. Ano, máš pravdu. Hrajeme rómskou hudbu z celého světa třeba čardáš i východniarské častušky, ale do toho ještě přimícháváme „koření“ z Latinské Ameriky. Je tam samba nebo flamengo.
Jsou to lidovky nebo máte svoje vlastní skladby?
Obojí. Samozřejmě, že hrajeme písničky z období, kdy jsme vznikly, tedy převzaté, ale postupem času jsme začali skládat i vlastní.
Tak mě napadá. Jaký rozdíl je hrát před Rómy a před Čechy?
Velký! Rómové většinu lidovek znají, a to velice přesně. Když hrajeme na nějaké rómské svatbě musíme si dávat hodně velký pozor, abychom to zahráli dobře, aby nás potom nepomluvili (smích).
Jak jste vlastně vznikli?
Už jako malí kluci jsme hrávali po ulicích Žižkova a když jsme dospívali tak i po hospodách. Pak jsme se rozutekli – někdo odešel z Prahy, někdo začal studovat a před dvěma lety jsme se dali dohromady a vznikli Bengas.
Co znamená Bengas?
Čilý čertík nebo také čiperné dítě. My jsme veselá kapela, která hraje o všedních dnech Rómů. Nejen radostech, ale samozřejmě i starostech. Protože se ale snažíme hrát veselou hudbu přišlo nám, že Bengas je nejlepší název a svého jména dostáváme i na koncertech, kde to opravdu žije. Jen velmi zřídka se nám stalo, že na začátku koncertu nikdo netancoval …
Každá kapela potřebuje tu zpětnou vazbu, to je jasné. Hráli jste i v zahraničí. Dají se koncerty tady a venku srovnat?
Myslím, že ne. Ta atmosféra je vždy stejná a nezáleží na tom, kde hrajeme. Lidi se baví úplně stejně. Minulý rok jsme byli ve Francii, kde to bylo úžasné, protože je to multikulturbí národ, ve Francii žije spousta cizinců a různých etnik. Takže jsme se cítili jako doma (na Žižkově).
Zajímavostí je, že jednotliví členové Bengas nejsou muzikantskými nováčky, nýbrž ostřílenými profesionály …
Někteří z nás prošli řadou souborů se zahraničními hudebníky a projeli jsme celou Evropu od Francie přes Belgii, Skotsko až po Turecko. Šíša vystudoval Akademii výtvarných umění a hrál s Garáží Tonyho Ducháčka nebo začátkem devadesátých let úspěšnou big beatovou kapelou Jeff Biograf Band. Milan ´Bingáč´ Demeter zase spolupracoval s Lucií Vondráčkovou na jejím CD, Láďa ´Žabák´ Demeter odmala tančil ve folklórním souboru Khamoro. Po odjezdu do Belgie hrál s kapelou Gipsy Wolf. Martin Sivák začínal s kapelami Melody a Styl jako kytarista, potom s kapelou Flám už jako baskytarista společně s Frantou Červeňákem, který hrál na bicí. Takže prošli od tradice přes rock a funky až k dnešní podobě Bengas. A vznikl nový termín DŽA MUSIC. Dža znamená jdi a Bengas tedy jdou hudbou Rómů světa.
Chtěl bych se věnovat poměrně citlivé otázce. Jak se dá podle tebe vyřešit otázka rasismu?
Tohle je velký problém, který se táhne už několik stovek let. Rómové byli násilně integrováni do společnosti, aniž by se uchovávaly jejich tradice. Podle mě se bílí mají od nás co učit. Myslím tím tu vřelost a přátelství vůči okolí. U nás je třeba zvykem pohostinnost, když mám, dám druhému, když nemám, dá ten druhý mě. Nejsme rasističtí k bílým a očekáváme, že ani oni nebudou k nám.
Ve spojení s Rómy je zažitý výraz cikán. Pohoršuje vás, když někdo o vás někdo řekne, že jste cikánská kapela?
Slovo cikán pochází ze Slovenska. Označovali se tak Rómové, kteří kradli, my to neděláme a nelíbí se nám to. Nejsme cikáni, ale Rómové. Nikde ve světě se neříká cikán, ale Róm.
Dobře, ale „gipsy“ je v angličtině „cikán“ a legendární kapela se jmenuje Gipsy Kings …
Jo, business is business, man. Zavedená značka se dobře prodává.
Vaše muzika je hodně jiná, než jakou můžeme vidět běžně v klubech, kde je daleko běžnější černošský jazz nebo blues, což je pro Čechy obecně „přijatelnější“ než rómská hudba, která je stále ještě braná s jistým odstupem. Máte představu kdy se tyto předsudky zlomí?
Přesně o tom jsem už mluvil. Bílí by nám měli dát, a jistě už i dávají, více prostoru a šancí. Hrajeme etnickou hudbu, kterou mají rádi, hodně jich chodí na asijskou i černošskou, ale pokud se někde objeví Róm, tak k němu přistupují s jiným pohledem. To je podle mě špatně. Když člověk půjde na hip hop do klubu Vagón, s nímž se drží komunita černochů, tak pocit nějakého ohrožení nemá. Naopak výborně se baví. A v tom to je. Dělají se velké rozdíly. Právě naší hudbou se snažíme sbližovat lidi různých kultur a je to na dobré cestě.
Ono je to možná tím, že lidi mají Rómy zažité jako výtržníky a zbavit se tohoto náhledu je za ty léta docela těžké. Jak se díváš ty sám na delikventy z vlastních řad. Přeci jenom to není jen chyba Čechů …
Róm zlého Róma pozná už zdálky. I když mu nic nevezme a neudělá, tak k nim máme odstup. Nás se politika moc netýká. Jsme muzikanti a chceme veškeré spory řešit hudbou, nikoli represemi a ukazováním prstem na viníka. Vinni jsme určitě všichni. Bílí k Rómům, Rómové k bílým, černoši, asiaté…
A na závěr obligátní otázka. Jaké jsou plány do budoucna?
Ke konci ledna jdeme do studia Landscape točit CD, takže teď pracujeme na aranžích, zkoušíme a zkoušíme. V březnu by první CD mělo být na světě. Mimo to stavíme program našich pravidelných koncertů v Rock Café: chceme dělat on-line přenos koncertu, virtuální galerii fotografií a ochutnávku tradičních rómských jídel. Připravujeme spuštění naší webové stránky, zakládáme občanské sdružení pro náše projekty GIPSY CARAVAN a URBAN GIPSY. Děláme co můžeme.
rozhovor vedl Marek Peška, redaktor Večerníku Praha